Byl jsem požádán naším kapitánem B týmu Milošem, jestli bych nenapsal kratičký článek o průběhu zahajovacího zápasu sezony proti Dolnímu Benešovu. Takže pojďme na to.

Soupeř přijel v silné sestavě a před utkáním jsem si říkal, že bodík by byl dobrý. Nakonec po super výkonu bereme všechny tři.

Hlavní základ k nim položil Honza Petkov (8), když paní Jitku připravil o kvalitu a s realizací převahy si poradil na výbornou. 1-0

Remízou pak skončily partie na 4. a 6. stole, ve kterých jsme já a Miloš přijali nabídky remíz od svých soupeřů - já jsem byl spokojen s půlbodem proti Markovi Weczerkovi a Miloš už měl vykosenou desku v rovině. 2-1

Drtivým útokem zakončil svou partii na 1. stole Lukáš. Soupeře celkem slušně zmáčknul a v závěru jeho věže vletěly na 7. a 8. řadu soupeře a tam v jeho řadách způsobily pěkný masakr. Parádní výkon. 3-1

O další půlbodík k třem bodům nás posunul Vilda. Sice získal 2 pěšce, ale soupeř se jej jal nepříjemně šachovat dámou na odhaleného krále, a tak raději dal parti za remis. Asi to bylo vyhrané, ale s těžkým soupeřem dobrá plichta. 3,5-1,5

Výhru nám zajistil po dlouhé době partii hrající Jirka Klobouk. Nutno říci, že o jeho partii jsem ze svého lacikého pohledu měl v průběhu největší obavy. Aktivní věže soupeře mu nepříjemně zatápěly a kdyby Tomáš převedl věž po a sloupci na druhou řadu, asi by měl Jirka velké problémy. Nakonec k tomu nedošlo a pod vidinou pseudo útoku soupeř zahrál tak nešťastně, že dostal koněm vidle na krále a věž a bylo po hře. 4,5-1,5

S vědomím týmové výhry v kapse dohrával svou partii Jirka Pardy ml. Oba soupeři přežili oboustrannou časovku (Jirka udělal 40. tah s 2 sekundami na hodinách) a v koncovce lehkých figur to nakonec dali za remis. 5-2

Zápas se dohrával v souboji mladých borců na 2. stole. Náš Adam v oboustranné časové tísni odmítl opakování tahů a nabídku remízy a pokračoval. I když nakonec ve vzniklé věžové koncovce po boji partii prohrál, tak se mi líbilo to nastavení - prostě hraju až do konce tvrdě na výhru. Takže i když to teď nevyšlo mám za to, že to zase Adam bude hrát stejně nekompromisně. 5-3

Tři body jsou krásné, ale nesmíme se nechat ukolébat, neboť v dalším kole jedeme na horkou půdu do Hrabyně a ze zkušenosti je známo, že tam odtamtud se body nevozí snadno.

Gratuluji k výbornému úspěchu a krásnému 4. místu. Sledoval jsem tvé výkony a držel palce. Dominik myslím může být taky se svým 10. místem spokojen.

Gratuluji skvela prace

Super výkon Adama, gratulace veliká. To byla i nějaká cena ne ? Proč nakonec nehrál ten Martin Pardy ?

Jeden sluncem prozářený srpnový týden jsem si společně s mými kamarády Dominikem Klapuchem a Vojtou Jurokem vyhradil na šachový turnaj v malebném městečku ve středních Čechách.

Na úvodní kolo mi připadl Jiří Žák (1754), zkušený hráč z Velvar. Černými figurami se mi podařilo pana Žáka přehrát strategicky a kombinačně zakončit s věží navíc.

Nedělní dvoukolo začalo téměř šestihodinovým maratonem s Pavlem Lavrinčíkem (1745). Výhoda se před čtyřicátým tahem přelévala ze strany na stranu, ale po časové kontrole byl můj úkol jasný - bránit zřejmě prohranou koncovku s věží, střelcem a čtyřmi pěšci proti dámě a pěti pěšcům. Pan Lavrinčík si však nevšiml třetího opakování pozice a remíza byla na světě.

Odpolední partie se již nesla v úplně jiném duchu. Los mi přidělil spolubydlícího Dominika (1885), se kterým jsem rychle remizoval.

Následující kolo s Pavlem Padevětem (1822) bylo více než divoké, a po promarněné výherní kombinaci jsem byl najednou pod nátlakem na šachovnici i na hodinách, ale protentokrát jsem byl zachráněn věčným šachem protivníka.

V pátém klání na mě čekal pevný soupeř - KM Miroslav Picek (1923), a to ještě s nevýhodou prvního tahu. Už první tah mě vyvedl z míry, a přesto jsem odvážně zvolil zahájení, které jsem v životě nehrál - Benoni. Stabilní výhodu bílého jsem přerušil až smrtelnou obětí jezdce se ziskem figury.

V šestém kole mě rovněž překvapil KM Roman Švarc (1978), jehož ostrá Aljechinova obrana mě donutila k hlubokému zamyšlení, nicméně se mi podařilo chaotickou pozici zjednodušit a vyhrát technicky vyhranou koncovku.

Má sedmá výzva byla tou zatím nejtěžší. KM Marek Pokrupa (2131) mě po pěti a půl hodinách strategicky umačkal a vezl si domů zasloužený bod. Po náročném klání jsem ještě dostal hned několik užitečných rad a poznatků, takže jsem byl vděčný i za tuto nepovedenou partii.

Říká se, že rozhodují poslední dvě kola. A opravdu tomu tak bylo i v tomto případě. Nastal tedy souboj s vrstevníkem Václavem Budilem (1899), ve kterém jsem získal iniciativu již z výkopu, a tu jsem dokázal proměnit v matový útok.

A tak přišlo poslední losování. V páteční večer mi na obrazovce svítila první šachovnice, a soupeř? FM Tomáš Vojta s ratingem 2344.

Noční příprava již nepřicházela v úvahu, a tak jsem musel doufat, že mě soupeř v sobotu nezaskočí.

Ráno jsem však zaskočen byl, a to nabídkou remízy, která soupeři zajišťovala vítězství Jiráskova memoriálu. Rozhodl jsem se nepokoušet štěstí a přijal jsem dělbu bodu.

Celkově jsem tak uhrál 6 bodů z 9, umístil se na 4. místě z 47 hráčů, překonal bariéru 2000 Elo, a hlavně získal cenné zkušenosti i příjemné vzpomínky.

Zde přikládám odkaz na výsledky: https://s2.chess-results.com/tnrWZ.aspx?lan=5&art=9&fed=CZE&snr=11&SNode=S0&tno=1176985

Adam