Postavení v tabulce nakonec velmi lichotivé

Na utkání proti Fulneku jsme po překvapivé výhře v Hrabyni mohli vyrazit celkem klidní, protože jsme odvrátili poslední místo v tabulce. Naše sestava byla totožná jako téměř ve všech ostatních kolech. Tady patří velký dík za příkladné nastupování. Nemusel jsem po celou sezonu řešit nedostatek hráčů, ba naopak jsem musel některé nechat odpočívat.

Toto utkání bylo pro Nás jedno se štěstím vybojovaných. První remízu podepsal Petr Polák. Celkem brzo, ale každá remíza byla dobrá, když nám zajistí naprostý klid i v případě sestupu dvou družstev. Remízu jsem podepsal i já, když mě soupeř dostal trochu pod tlak a já musel čelit jeho aktivnějším figurám pomocí výměn. Dvakrát jsem nabídl remízu bez úspěchu. Nakonec se mi podařilo soupeři zrušit dvojičku střelců a soupeř zjistil, že na šachovnici nic moc nevytvoří a tak nabídl remízu on, kterou jsem přijal. Následovala prohra Petra Martínka, který hraje velmi útočně  za každou cenu i se ztrátou pěšce. Potom došlo k otupení jeho útočných snah ztrátě druhého pěšce a bylo po partii.  Prohrál i Pavel Martínek, který stál jako jediný velmi dobře a podle jeho slov:“ tato koncovka s jedním pěšcem navíc je velmi jednoduše vyhraná“. Pravda to asi byla, jen nesmí takovou koncovku zralý hráč jako je on hrát na výměnu 2 páru věží a pak jednu soupeřovu věž nechat na šachovnici, aby mu sebrala 2 pěšce s následným postupem svých 2 volných do dámy. Pavel nakonec tyto 2 získal a rýsovala se remíza, ale tady se jeho koncovka zase projevila a místo, aby si nechal věž na šachovnici, tak jí vyměnil a prohrál triviálně na vzdáleného krále. Takto zahraná koncovka se hned tak nevidí. Já to hraji taky tak, ale netvrdím, jak je perfektně hraji. Tady je poučení, že v této soutěži je těžké rozhodovat kdy dát za remízu a kdy ne, protože hodnocení pozic výsledek je někdy diametrálně odlišný.

Zápas začal vypadat velmi podezřele vzhledem k pozicím, kde stál dobře snad jen Jirka Pardy.  Katka remizovala. Zahrála to podobně jako proti Markovi v Kravařích. Podle jejích slov po 9. tahu: „konečně zahájení jako člověk“, nastala situace,  kdy přišla o pěšce a byla bez rošády. Tady situace nebyla moc dobrá a zahájení tím pádem určitě taky ne. Katka se pak vzchopila k heroickému výkonu i za přispění soupeře a dostala opticky lepší hru. Soupeř viděl, že někde něco prováhal a tak nabídl remízu, kterou Katka přijala. Pak vyhrála Hoštická opora zadních řad Pavel, který v zahájení vymyslel celkem jednoduchou hrozbu a nedomyslel důsledky svého tahu. Moje první úvaha k tomuto tahu taky vedla, ale po zralejším uvážení bych do toho nešel, protože  ta hrozba se dala celkem jednoduše odvrátit z napadením hrozící figury a obsazením středu. Toto taky následovalo v partii a najednou Pavlova pozice měla trhliny ve slabosti pěšce c6. Pavel stál dost podezřele a jeho pozice dost připomínala pozice Montiho. Vše uklizeno na základní řadu. Pavel svou slabinu pořád ze všech sil držel a pomalu se kousal z nejhoršího ven. Pozici si zlepšoval kousek po kousku a hlavně získával časovou výhodu. To se ukázalo jako rozhodující faktor, když měl o hodinu lepší čas tak soupeř vypouštěl pozici čím dál víc a Pavel najednou dostával pozici pod kontrolu. Následovala hrubá chyba z minutou na hodinách soupeře a ziskem věže. Tady to bylo dost dlouho nahnuté, ale i štěstí patří k šachu.

O tom by mohl vyprávět Jirka, který přidal další náš bod. Jirka svou partii hrál na utlačení soupeře a celkem se mu to dařilo. Bez viditelných slabin, měl aktivnější figury a hlavně taky lepší čas. Tady to bylo celkem shodné s Pavlovou partií jen s lepší pozicí pro nás. Jenže tady Jirka nehrál to nejlepší a pomalu se jeho převaha začala vytrácet. Navíc soupeř začal vytvářet hrozby a Jirka pod jejich tíhou začal dohánět časový náskok, který v jeden okamžik byl o půl hodiny lepší. Těmto hrozbám mohl čelit jen odstavením věže na pasivní pole a pozice byla naprosto rovná. Soupeř, místo aby se smířil s remízou opakováním tahů, nebo ziskem pěšce tak zahrál hrubku se ztrátou figury pro hrozbu matu. Tady měl Jirka už horší čas, takže ta chyba byla pro něj vysvobozením. Pak už zbývalo udělat pár tahů do časové kontroly. Tady bylo zajímavé, že na stejný motiv mohl Jirka získat dalšího pěšce pro ztrátu věže a on na tuto možnost reagoval opět až po několika tazích. Tady je opravdu lepší využít první nabízenou možnost než čekat několik tahů, že soupeř mi tu možnost nechá navždy.

Vilda remizoval, měl poziční výhodu, ale výhru bychom tam hledali stěží. V jeho podání tam byly určitě vyhranější pozice než byla tato, takže remíza naprosto zasloužená.

Postavení v tabulce je velmi lichotivé a je vidět, že i naše B se může celkem důstojně rvát o pozice podstatně vyšší za předpokladu, že sezona sedne všem. Bylo tam pár se štěstím uhraných zápasů.  Ludgeřovice, kdy jsme  zachránily bod já a Jirka Klobouk nebo proti Fulneku Jirka a Pavel v poslední partii. A taky smolný zápas proti Vrbnu kdy poslední partii neudržel Petr Martínek.  Pokud jde o hodnocení hráčů tak tady podle výsledků je naprosto jasně zřejmé kdo byl tahounem  a komu to moc nešlo. To záleží na každém jednotlivci, jak to bude hodnotit. Za sebe mohu říci, že jsem od sebe čekal poněkud víc, hlavně v partiích kdy jsem si ani nezahrál a bylo po hře. Letos jsem dost často zazdil zahájení a tady musí přijít zlepšení.